Od Čechů k Cikánům a zpátky. Antonín Jaroslav Puchmajer, jeho Románi Čib a program národního obrození

České národní obrození je ve svých prvních dvou generacích (jak je klasifikoval Miroslav Hroch) primárně orientováno filologicky: obě generace se filologii věnovaly programově a důsledně, věřily totiž, že právě gramatika, lexikon a literatura aktivně psaná v národním jazyce jsou samy o sobě základním a nejdůležitějším vnějším znakem samotné existence národa (tomuto zaměření můžeme říkat filologický obrat). Klíčový vliv na dobovou českou gramatologii pak měla zásadní a inovátorská česká gramatika Josefa Dobrovského, která byla často metodologicky i formálně napodobována dalšími obrozenci stejné i mladší generace. Jedním z nejpozoruhodnějších děl tohoto typu je gramatika cikánského jazyka Románi Čib , kterou německy (a částečně česky a ovšem také romsky) napsal kněz, básník, národní obrozenec Antonín Jaroslav Puchmajer). Posmrtně vydaná Románi Čib je vůbec pozoruhodným jazykovědným dílem, které se vymyká obvyklému poli zájmu českého obrozeneckého hnutí, neboť je zaměřeno na neslovanský jazyk, navíc marginalizované národnosti. Jde o gramatiku v dobovém kontextu velmi moderní, přiznaně vzniklou pod metodologickým vlivem gramatiky Josefa Dobrovského, doplněnou dále romským slovníčkem a čítankou, navíc pak slovníčkem zlodějské jazyka hantýrky , kterou Puchmajer důsledně odlišuje od vlastní romštiny. Rozsah svazku je přitom relativně skromný (pouhých 88 stran!). Kromě toho je Románi Čib ale také (patrně podvědomě) miniaturou filologického programu národního obrození 19. století, jak jej právě vypracovali (a úspěšně využívali) čeští národní obrozenci první a druhé generace, má totiž všechny vlastnosti, které byly v dobovém kontextu považovány za zásadní pro každý národní program. Puchmajerova Románi Čib obsahuje všechny tři části programu: vyjma gramatiky a slovníčku pak čítanka obsahuje nejen vůbec první publikovanou ukázku původních romských veršů, ale také ukázku překladu Nového zákona a osmnáct bajek v romštině, které napsal sám Puchmajer. Důležité je i „etnogenetické“ pojetí předmluvy: Puchmajer v ní ostře vyděluje Romy (které chápe jako česko-moravsko-uherskou zvláštnost) od německých Sintů, a tím také vlastně inkorporuje Romy do širšího těla vlastního národa. Vzhledem k tomu, že jím popsaný český dialekt už neexistuje (zanikl během druhé světové války, moderní čeští Romové přišli ze Slovenska po válce), je Románi Čib také specifickým etnografickým dokladem sui generis. Pozoruhodný je i obecně humanistický (byť kritický) pohled na Romy, ve kterém autor zdůrazňuje i mravní převahu „čistokrevných“ Romů (kterým říká Kálo) nad „míšenci“ (Párno). Puchmajerovo Románi Čib zůstává pomníkem nejen dobové gramatologie, ale i pomníkem ztracených českých Romů

Art · Theology · European Cultural and National Identity · Historical Geopolitical and Social Dynamics · Philosophy